THE CROWN - Crown Of Thorns
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nedávno jsem prostřednictvím našeho Shoutboxu charakterizoval novinku THORIUM jako překvapivou. Přeci jen, dánská sestava se během své pětadvacet let trvající existence prezentovala poměrně konzervativní produkcí. Jsme od nich zvyklí na death metal spíše střední váhy, který v žádném směru nezachází do kdovíjakých extrémů. Prostě klidná síla, která se jen tak převaluje a nikoho na sebe zbytečně neupozorňuje. Obhroublost u nich v módě není, stejně tak jako extra výrazná melodika či hitověji pojatý songwriting. I když počkejte...
"The Bastard" nám hrubost nepřineslo, ale líbivější kytarové linky a místy "rádiovou" produkci už ano. Když jsem desku poprvé poslouchal, praštil mě do uší větší příklon k odlehčenějšímu švédskému zvuku, který ve svých nesčetných projektech často propaguje starý známý žánrový bard Roger "Rogga" Johansson. V rámci přípravy na aktuální posudek jsem si o novém albu něco málo přečetl a hned ve druhé větě seznal, že přesně tenhle pán se na "The Bastard" participoval. Co participoval, on dokonce složil významnou část materiálu! Tenhle člověk je prostě neuvěřitelný, jeho den má 24 hodin, pět z nich prospí, jednu věnuje jídlu. A těch další osmnáct zasvětí death metalu. Tenhle člověk jede osmnáctky (myslím samozřejmě směny) každý den, víkendů, státních svátků či stockholmské pouti nedbaje. Zkusil jsem si v kooperaci s Metal Archives a kalkulačkou spočítat, na kolika projektech/kapelách se momentálně participuje a kolik alb s jeho podpisem vyšlo za posledních pět let. Čtěte pozorně. Kapel je momentálně aktivních devětačtyřicet (!) a těch desek... těch desek (včetně pár EP) vyšlo celkem šedesát (!!!). O různých hostováních se už raději bavit nebudeme, ne? Takto vypadá maximální oddanost žánru.
Rukopis Rogera Johanssona baví. Ač tenhle chlapík pravidelně přespávající v zádveří nahrávacích studií vydává tak extrémní množství materiálu, dokáže si kupodivu udržet slušnou úroveň (alespoň dle toho, co jsem od něj zatím stihl nastudovat, což poměrně logicky nemohlo býti vše). Osobně si rád poslechnu cokoli od RIBSPREADER, PAGANIZER, REVOLTING, GRISLY a třeba i EYE OF PURGATORY. A právě ta poslední jmenovaná kapela místy nemá k současným THORIUM daleko. Kdo by se byl nadál, že autoři "Ocean Of Blasphemy" začnou tíhnout k tak návykovým kytarám nebo dokonce k pokusům o "čistší" vokál, který nabízí refrén jasně největší hitovky alba, "Nightside Serenade"? Tak či tak, pod taktovkou Roggovy kytary nenápadná tvorba Dánů rozkvetla a získala na barevnosti. Tahle změna není nějak křečovitá, nedochází k žádnému násilnému roubování melodií na stále stejné obstarožní základy, ale probíhá přirozeně a nenápadně přetváří celkový koncept tvorby THORIUM. Zároveň však kapelu z hlediska "hudební geografie" posouvá od Kodaně až někam na předměstí Stockholmu. A tam číhají jiní vlčáci, často právě ti z Johanssonovy početné družiny.
Neříkám, že THORIUM ztratili veškerou autenticitu a rozplynuli se v moři Roggových, často velmi podobně znějících projektů. Jistě, PAGANIZER jsou hodně cítit v hrubějších momentech a EYE OF PURGATORY zase v těch odlehčenějších, ale stále je tam dost starých známých THORIUM. Děje se tak hlavně ve druhé polovině alba, kde lomoz méně otesaných kytar dává vzpomenout na tvůrčí začátky kapely, zejména pak na druhou desku "Unleashing The Demons". Ne vždy je to trefa do černého, třeba závěrečná skladba "Mesmerize" je dost nevýrazná, naopak "Legacy Of The Forgotten Path" patří mezi ty vydařenější kousky. Zatěžkaná "Pest" jde pak ještě dále proti proudu času až k debutovému záznamu "Ocean Of Blasphemy". Šestý zpěvník THORIUM je zdařilým mixem jejich prvotní tvorby se svěžejšími a přístupnějšími recepty současných Johanssonových projektů. To není úplně špatná kombinace. Pokud nebudeme věřit v zázraky a doufat, že objevíme věci nevídané a neslýchané, čas strávený s "The Bastard" si musíme užít.
Michael Hvolgaard Andersen táhne své THORIUM proti proudu času, zároveň však myslí na budoucnost. Šestá deska Dánů díky skladatelské participaci Rogera Johanssona rozkvetla melodickými motivy a celkovým vyzněním se přiblížila švédské škole. Příjemný poslech bez přesahů i přidané hodnoty.
6,5 / 10
Michael Hvolgaard Andersen
- zpěv
Jens Peter Storm
- kytara
Jose Cruz
- kytara
Jesper Nielsen
- baskytara
Daniel Preisler Larsen
- kytara
hosté
Roger Johansson
- songwriting
1. Eclipsed
[video]
2. Over The Mountains
3. Nightside Serenade
4. Pest
5. Not Equals
6. It All Comes Back To Me Now
7. Underground
8. Infamy
9. Legacy Of The Forgotten Path
10. Mesmerize
The Bastard (2024)
Danmark (2022)
Blasphemy Awakes (2018)
Feral Creation (2008)
Unleashing The Demons (2002)
Ocean Of Blasphemy (2000)
Datum vydání: Pátek, 20. září 2024
Vydavatel: Emanzipation Productions
Stopáž: 36:33
Poslední roky jsou zajímavým návratem dánských skupin, které byly na vrcholu v první dekádě tisíciletí. THORIUM k nim jednoznačně patří, nicméně jejich původní drsná deathová podoba zdá se propadla času a tak trochu se stylově propojila s další dánskou partou WITHERING SURFACE, která shodou okolností v roce 2024 také vydala nové album "Exit Plan". A není to jen díky v recenzi zmíněnému podílu Rogera Johanssona. Tyto skupiny byly v minulosti personálně propojené a i na nových albech si v obou partách vyřvává hlasivky jeden a ten samý Michael Andersen. V bitvě nových alb bych to viděl nějak na plichtu, obě jsou obstojným holdem minulosti, ale zatímco WITHERING SURFACE jsou ve své melodické, thrashem i heavy klasikou načichlé a severskou aurou prostoupené deathové poloze doma, THORIUM sem zabrousili pro mě trochu překvapivě. Sice tím odbočili od své dříve tradičnější deathové tváře, ale celkem jim to sluší.
Jsem rád za recenzi,album už jsem párkrát dal a naprostá spokojenost.Taky mne trochu překvapili,ale příjemně...
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.
U HAMMERFALL je dnes tou nejdůležitější otázkou, jak moc se na každém dalším albu budou opakovat a jak moc do toho vloží srdce. A tak je tu po chvalitebném "Hammer Of Down" i celkém dobré "Avenge The Fallen", ty 3 - 4 zvučné skladby tomu aspoň nasvědčují.